Moje cesta k józe

Během svého života jsem se často profesně pohybovala v oblasti vzdělávání - v akademickém a vědeckém prostředí univerzity i v prostředí nadnárodních i menších firem, kde jsem se věnovala vzdělávání zaměstnanců a výzkumu firemního prostředí. Ráda jsem při své práci objevovala neprošlapané cesty a přicházela s novými řešení, která se pak zaváděla do praxe. Dlouho mě to naplňovalo, ale často jsem si sama vygenerovala tolik úkolů navíc, že toho na mě bylo někdy příliš. Cítila jsem se velmi unavená, hodně rozlítaná, měla jsem někdy až příliš nových nápadů a velmi málo jsem vnímala sebe, své tělo a jeho potřeby. A moje tělo začalo dávat signály, že je únavy i všeho toho chaosu už moc. A tak jsem hledala cestu, jak z toho ven.

V té době jsem se rozhodla vyzkoušet různé lekce power, vinyasa i yin jógy. Na lekcích jsem jsem cvičila, dozvídala jsem se více o symbolice jednotlivých pozic, meditovala jsem, zpívala jsem mantry, četla si staré jógové verše. Moje mysl byla s lekcemi spokojená, potkávala jsem nové lidi a jóga se pro mě stala takovou společenskou událostí, avšak moje tělo stále dávalo signály, že spokojené není. Nerozuměla jsem, přemýšlela jsem, jaktože ostatním to stačí (vypadali spokojeně) a já stále ne? Nevěděla jsem. Ve svém nitru jsem si ale doufala v to, že najdu cestu... Ale kam? ♥️

Nevěděla jsem, kudy dál půjdu a jak najdu ztracenou rovnováhu a klid na těle i v myli. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že i lekce jógy a fajn kolektiv lidí kolem opustím. Ale jednou po lekci mi kamarád povídá, že o víkendu bude ve studiu nová lekce jógy, která je prý hodně stará, resp. tradiční a moc lidí jí u nás neučí, ani necvičí, tak ať přijdu vyzkoušet. Další jóga? Vážně? Zrovna v momentě, kdy jsem se si říkala, že mojí cestou, jak se dostat z chaosu, nebude pravděpodobně jóga, ani podobný způsob pohybu a kontaktu s tělem?

Jenže :) moje zvědavost mi nedala a já toužila tuhle jógu vyzkoušet. Ten víkend jsem zjistila, že existuje svět, který se pohybuje daleko za hranicí toho, co bylo mojí představou o józe. A tahle nová zkušenost mi úplně změnila náhled na možnosti práce s tělem, myslí i s vnímáním sebe i svého těla. Ten den jsem věděla, že jsem přišla do kontaktu s něčím, co mě daleko přesahuje, čemu jsem v ten moment příliš nerozuměla, ale vnímala jsem někde hluboko uvnitř, že jsem správně a že na téhle cestě nějakou dobu zůstanu.

Klíčem do toho nového světa mi byl hlavně dech, od kterého se všechno ostatní při té víkendové lekci odvíjelo. Poprvé jsem měla pocit, že jóga není jen fyzickým cvičením a mantrováním, ale pro mě jedinečným způsobem kontaktu se sebou - s místem uvnitř, kde je ticho, klid i bezpečí. Poprvé jsem zacítila, co je to být opravdu přítomná a dokonce v tomhle rozpoložení setrvat i chvíli po józe.

Moje víkendové setkání bylo setkáním s metodou ashtanga jógy. Nadchla mě svou přímočarostí a zároveň mě překvapila tím, že se velmi lišila od všech moderně vedených lekcí, na které jsem byla zvyklá. Tělo a jeho úhly v pozicích jsme vůbec neřešili a místo toho jsme se soustředili hlavně na dech. Tělo jsme nechávali, ať je v pozicích co nejpřirozeněji. Úplně nové pro mě bylo také to, že jsme se učili pozice provést sami a nejen je, ale učili jsme se vlastně celé sekvence pozic propojit a tvořili jsme si tak postupně celou jógovou sestavu, resp. samostatnou jógovou praxi plně přizpůsobenou našim potřebám i možnostem. A to všechno se dělo na skupinové lekci, kde se nám lektor věnoval individuálně.

To je hodně odlišností a jinakostí, které ne jednoho člověka vyděsí, někoho rovnou odradí a někdo vůbec neví, co si o tom má myslet :) Já sama jsem dlouho byla ten třetí případ :) Možná si říkáte, jestli není snazší se nechat vést a nic se neučit? Snazší to možná je, ale ne každému to pro klid v duši stačí. Vnímám, že jsou tací z nás, kteří pro usměrnění vnitřního chaosu, uvolnění těla i mysli a niternímu klidu, potřebujeme tohle postupné učení. Potřebujeme si osvojit vlastní cestu, kterou budeme znát a je nám kdykoliv k dispozici. Někteří potřebujeme jógovou praxi, která je nám doslova kotvou pro tělo i naše celé vědomí. Potřebujeme pravidelnost, ale i samostatnost a soustředit se jen na sebe. A kotvou je nám dech i to, že si učení osvojíme, abychom se pak do hlubin praxe mohli nořit přesně tak, jak potřebujeme, protože jsme se to už naučili a víme jak.

Pro ten jedinečný a hluboký prožitek v jógové praxi i svobodu, kterou s sebou přináší, mě ashtanga jóga nadchla. Zároveň asi tušíte pokračovaní mého příběhu :), kdy z chaosu, bolavého těla a věčné únavy se mi začal tvořit docela jiný svět, který mě zavedl až k tomu, že metodu ashtanga jógy předávám dál. Odešla jsem z akademického prostředí i prostředí firem a začala jsem podnikat. A ačkoliv ne vždy se mi úplně líbí způsob, kterým mě můj život směřuje, často si vzpomenu na ten víkend, kam jsem ani nechtěla jít a nakonec ten víkend odstartoval cestu za kterou jsem zpětně tolik vděčná. Cestu, která rozzářila a obohatila celý můj život tak, jak jsem si nikdy ani nedokázala představit. A také vím, že nejsem jediná, kdo podobnou cestu hledá a potřebuje. A tak mě těší, že si mě nacházíte a necháváte se mnou provádět. 

Cítím vděčnost ♥️