Malé zamyšlení o radosti v józe a o tom, co je opravdu důležité ~ aneb úskalí vlastní jógové praxe doma

Na lekcích ashtanga jógy se krok po kroku učíme základní principy jógy - od dechu, přes pozice, přecházení z jedné pozice do druhé až k ukotvení pohledu i naší pozornosti. Je to takový průběžný kurz jógy a já sama na svých lekcích často říkám, jakou obrovskou svobodu nám v tomhle směru ashtanga jóga dává. Naučíme se porozumět józe i svému tělu a časem si třeba dokážeme upravit vlastní jógovou praxi podle aktuálních potřeb, i když už na lekce nechodíme. Je to jeden z aspektů ashtanga jógy, který mnoho z nás hledalo a zamilovalo si.

Ale všichni víme, jak to s nabytou svobodou v nějaké životní oblasti bývá - se svobodou přichází i odpovědnost. A s velkou svobodou přichází velká odpovědnost :) A je to především odpovědnost nás studentů - být na téhle cestě a věnovat se jí - být v tom vztahu přítomni.

Když však přijde období, kdy ztratíme radost v józe, moc nás nebaví, tak tomu dle mých zkušeností předchází nutně to, že děláme jógu mechanicky, na sílu, výkon, nebo jako další povinnost. Něco jsme se naučili, a tak to prostě opakujeme donekonečna. Jsou to i momenty, kdy na delší dobu přestaneme být v kontaktu s učitelem a máme pocit, že "tolik pozic pro dnešek stačí" a už několik týdnů nebo měsíců děláme buď automaticky vše, co jsme se naučili, nebo se pohybujeme na hranici komfortní zóny a uděláme alespoň nějaké denní minimum. Pro ty, kteří znáte sylabus ashtangay a víte, že existuje i více sérií, tak je to i moment, kdy nejsme v kontaktu s učitelem a na několik měsíců, nebo i roků uvízneme hned v první sérii.

Jóga je jedno z učení, které je svým způsobem velmi kontaktní, ať už právě díky tomu, že se předává z člověka na člověka, nebo právě tím, že v józe nacházíme spojení - sami se sebou, s naším bytím, tělem, dechem i duchem :)

Pokud se náhodou zrovna vám stalo, že vám jóga najednou nepřináší takovou radost, pravděpodobně vám chybí jeden z kontaktů, resp. vztahů, který jógu dělá jógou :) A je to buď ten náš vlastní se sebou nebo ten s učitelem. Nebo jsme ztratili hned oba dva. I to se může každému z nás stát. Každý vztah potřebuje péči a v časech, kdy si ten náš vlastní s jógou teprve budujeme, většina z nás potřebuje o to víc být v kontaktu s učitelem. A tak buďme.

A pokud se z našeho života stala smršť nepředvídatelných událostí a nemáme nad tím dlouhodobě žádnou kontrolu, možná je buď čas poodstoupit z naší jógové praxe, nebo v ní opět začít hledat klid, uvolnění a radost. Protože tahle jóga si vždy bude žádat celou naši pozornost, celé naše bytí. Tu stejnou pozornost a přítomnost si od nás žádá nakonec i život sám, ale jógu můžeme nějaký čas vnímat i tak, že je to malý - fyzicky i časově oddělený prostor - kde si to můžeme bezpečně zkoušet ,)